Skoč na obsah Skoč na menu

Homepage » Poradna

O rosení dveří a skleněných výplní.


Vzhledem ke stále se opakující požadavky o objasnění "nadměrného orosování skel" na oknech nebo dveřích, Vám chceme touto cestou stručně objasnit problematiku orosování skel. Podotýkáme, že jde o problematiku stále častěji analyzovanou v mnoha odborných článcích, protože neustále se zlepšující vlastnosti dveří (zejména tepelněizolační) přinášejí s sebou i požadavky na jiný režim jejich užívání, odlišný od toho, který zde po staletí přetrvával. Například ještě do roku 2001 byl v Čechách běžný standard skla s koeficientem prostupu tepla U = 2,9 Wm-2K-1. V současnosti s technickým pokrokem je běžným standardem sklo s koeficientem prostupu tepla U = 1,1 Wm-2K-1.

Orosování dveří se jeví jako problém jen dokud nejsou zvýrazněno některé přirozené fyzikální jevy. Jde o povrchovou kondenzaci vodních par, která nastává, pokud je povrchová teplota zasklení nebo rámu nižší než teplota rosného bodu. Mnohé moderní izolační dvojskla mají vyhovující teplotechnické vlastnosti z hlediska požadované normalizované hodnoty součinitele prostupu tepla. I přesto se však v praxi setkáme s problémy kondenzace vodní páry zejména na obvodu dveří a na zasklení. Kondenzace vodní páry na zasklení vzniká při určitých podmínkách stavu vnitřního a vnějšího prostředí v závislosti od součinitele prostupu tepla zasklení, tepelně technických vlastností detailu okraje zasklení, vlastností rámové konstrukce, styku zasklení a rámu, způsobu a intenzity větrání místnosti a produkce vodní páry v místnosti (např. i běžným dýcháním v noci zvyšujeme množství vodních par ve vzduchu místnosti a pokud se před spaním u kvalitních, dobře těsnících oken nevyvětrá, ráno můžeme obvykle při nižších venkovních teplotách najít vysráženou vlhkost na skle). Kondenzace vodní páry bývá časově omezená nebo má trvalejší charakter. Je však nechtěným jevem s negativními důsledky na hygienu vnitřního prostředí (následný vznik plísní) a trvanlivost materiálů.

Proč se orosování objeví nejdříve po obvodu dveří? Odpověď je jednoduchá. Námi vyráběné dveře jsou vyplněny tepelněizolační vrstvou osazenou v dřevěném rámu, který je tepelně mnohem vodivější než tepelněizolační vrstva. Dřevěný rám způsobí deformaci teplotního pole po obvodu a to má za následek dřívější orosování dřevěného rámu jako tepelněizolační vrstvy. Stejně je to i ze zasklením, kde prosklení je mnohem vodivější než tepelněizolační vrstva.

Kondenzace vodní páry na zasklení může zapříčinit při souhře nepříznivých okolností velmi nepříjemné hygienické problémy zejména tehdy, pokud se interiér nesprávně (málo) větrá. Kvalitní vchodové dveře a okna jsou vyrobeny s vynikající těsností a nezajišťují požadovanou výměnu vzduchu přirozenou infiltrací. V důsledku nedostatečné výměny vzduchu je vnitřní prostředí příliš vlhké. Okna a dveře jsou konstrukce nenasákavé - zvýšená vlhkost se na nich projeví orosování. Do zdí (stěn) vlhkost vsákne a provlhnutí zeď se stává ideálním místem pro tvorbu plísní. Používání vnitřních žaluzií, nesprávného umístění závěsů a záclon a přerušovaného způsobu vytápění může tuto poruchu zvýrazňovat, stejně jako neprodyšné laminátové podlahy a nátěry stěn barvami se zvýšeným obsahem latexu.

Příčiny kondenzace vodní páry na zasklení spočívají v kombinaci těchto nepříznivých vlivů:

- Vyšší hodnota součinitele prostupu tepla dřevěného rámu dveří

- Nedostatečná výměna vzduchu při vyšší relativní vlhkosti vnitřního vzduchu

- Vysoká hodnota součinitele prostupu tepla izolačního dvojskla Ug 1,8 W / (m2.K)

- Poruchy ve stavebních konstrukcích (tepelné mosty, nedostatečná izolace) vytvářející zdroje vlhkosti

Je všeobecně známo, že nedostatečné větrání způsobí nárůst koncentrace škodlivin a vlhkosti v závislosti od produkce vodní páry. Při nízkých teplotách je venkovní vzduch sice více nasycený vodní párou, ale z důvodu jeho nižší teploty obsahuje podstatně menší absolutní množství vodní páry jako teplý pokojový vzduch, který mívá zpravidla menší nasycení (to je i příčinou subjektivního ale nesprávného názoru uživatelů oken, že intenzivním větráním si "vpouštějí" do místnosti vlhký venkovní vzduch a "vypouštějí" venku teplý suchý vzduch - ve skutečnosti se intenzivním větráním vnitřní vlhkost snižuje!).

Vliv intenzity větrání pro zvýšení relativní vlhkosti vzduchu se dá ukázat na příkladu, který může být typický při výměně oken. Uvažujeme příklad bytu s objemem vzduchu 60 m3. Teplota vnitřního vzduchu je 20 ° C. Průměrná produkce vodní páry G = 0,20 kg / h. Původní okna zajišťovaly výměnu vzduchu s hodnotou n = 0,8 h-1. Po rekonstrukci a výměně dřevěných oken za kvalitní nová okna, dobře těsnící, sníží se průměrná intenzita výměny vzduchu infiltrací (přes spáry mezi křídlem a rámem) na hodnotu n = 0,3 h-1. Produkce vodní páry před výměnou oken a po ní zůstane stejná. Porovnejme průměrné relativní vlhkosti vnitřního vzduchu, které získáme pomocí změněné intenzity výměny vzduchu před výměnou oken a po ní, přičemž se bude uvažovat částečný tlak vodní páry ve venkovním vzduchu s průměrnou hodnotou odpovídající průměrné měsíční teplotě v nejchladnějším měsíci roku pde = 400 Pa.

Před výměnou oken je relativní vlhkost vzduchu:

pdi = 400 + ((462x0, 20x293, 15) / (0,8 x60)) = 964 Pa ==> tedy relativní vlhkost = 41%

Po výměně oken je relativní vlhkost vzduchu:

pdi = 400 + ((462x0, 20x293, 15) / (0,3 x60)) = 1905 Pa ==> tedy relativní vlhkost = 82%

Po výměně dveří a oken se snížila výměna vzduchu infiltrací a důsledkem je zvýšení relativní vlhkosti vzduchu v interiéru. Toto zvýšení relativní vlhkosti je vyšší, než se předpokládá ve standardních normativních výpočtech do 50%. Důsledkem je povrchová kondenzace a hygienické problémy, které se před výměnou vchodových dveří oken nemuseli vyskytovat. Dokonce vznik plísní v bytech po výměně netěsných oken za okna s nízkou prodyšností spár je problém, který vzniká zejména v bytech postavených před rokem 1984. Tedy tam, kde předtím byla nižší tepelněizolační schopnost neprůsvitných konstrukcí stěn a střech a kde jsou tepelné mosty.

Čím je nižší výměna vzduchu, tím je vyšší relativní vlhkost vnitřního vzduchu zejména v zimním období. Čím je menší objem, tím je vyšší relativní vlhkost vzduchu. To částečně vysvětluje častější výskyt hygienických problémů (plísní) v menších bytech oproti větším bytům. V menší dětském pokoji vznikne hygienický problém dříve než ve větší obývacím pokoji. V ložnici zpravidla spí dva lidé, ti přes noc vydechují více vodních par, jako jeden člověk např. v studentském pokoji.

Často se setkáváme s tím, že na radiátorech pod okny jsou odpařovače, na vnitřních parapetech květiny, resp. v místnostech se dělaly úpravy s mokrými procesy (stěrky, vysprávka a pod.).

Z naší denní praxe můžeme konstatovat, že vysvětlování a zjišťování příčin nadměrného orosování oken a dveří přímo u zákazníků je velmi citlivá záležitost. Přetrvávají totiž ještě názory z minulosti, kdy zpochybnění dostatečného větrání v bytě jeho uživatelé často ztotožňují s obviněním z nedodržování základních hygienických návyků. Stejně panuje názor, že větráním se zbytečně "vypouští" teplo, přičemž cena tepelné energie neustále stoupá. Pravdou je, že otevření tzv.. "Ventilačky", tj. otevření okenního křídla do sklopené polohy je v zimním období nejhorší způsob větrání. Výměna vzduchu probíhá pomalu, okno musí být proto otevřeny poměrně dlouhou dobu. Teplo z místnosti uniká podstatně déle než při intenzivním větrání, stěny místnosti se ochlazují, čerstvý vzduch se v místnosti jen pomalu zahřívá. Mnohem účinnější a úspornější je intenzivní větrání otevřením okenních křídel dokořán na 5-10 minut. Je to třeba udělat několikrát za den, zejména však před spaním. Čerstvý sušší vzduch se nahrne do místnosti za pár minut (5-10), velmi rychle se však ohřeje od stěn které jsou naakumulované teplem a za krátký čas větrání nestihly ještě vychladnout. Zpravidla po 5-10 minutách od zavření oken je čerstvý vzduch ohřátý. Uživatel bytu takto získá vzduch bohatý na kyslík a udělá první ale nejdůležitější krok k tomu, aby eliminoval orosování oken. V drtivé většině případů, kdy uživatelé kvalitních oken poukazovali na jejich "nekvalitu" z důvodu nadměrného orosování stačilo upravit režim větrání (zejména dokonale vyvětrat před spaním) a problémy zmizely. Problémem však zůstává skutečnost, že téměř každý uživatel oken je přesvědčen, že právě on větrá až příliš. Důležité je aby pochopil, že není důležité větrat hodně ale větrat účinně.

Závěrem chceme poznamenat, že "zaručené" tvrzení typu "mně se okna nikdy neorosí" jsou nepravdivé. Jak vyplývá z předchozího textu, při určité kombinaci nepříznivých vlivů se orosí každé okno nebo dveře. Paradoxem je, že ve většině případů je orosování oken a dveří důkazem jejich kvality (tj. vchodové dveře a okna dobře těsní). A naopak, někteří výrobci dodají nekvalitní okna nebo dveře, které se však při stejných podmínkách neorosí, protože vlivem jejich netěsnosti dochází k nepřetržitému provětrávání místností. Je to však samozřejmě bezbřehé plýtvání tepelnou energií.

Na starších rodinných domech byly často použity dřevěné dveře například tzv.. palubkové, které v zimě zkroutilo a tím vznikaly spáry mezi dveřmi a zárubní, čímž docházelo k přirozené infiltraci (větrání) místnosti. Po jejich výměně za kvalitní tepelněizolační dveře s vysokou těsností se zabrání výměně vzduchu, proto je možné, že dveře se začnou rosit tak jak to bylo popsáno výše.

Použitá literatura:

Stavebnícka ročenka 2004, str. 122-124 - "Prevencia kondenzácie vodnej pary na zasklení" doc. Ing. Ivan Chmúrny, PhD., Stavebná fakulta STU, Bratislava



© 2017 Benedoor.cz | info@benedoor.cz | Homepage | Podmínky užívání | Kontaktní formulář | Rss kanál |